Zájmena zastupují podstatná i přídavná jména nebo na ně ukazují.

​

​

DRUHY ZÁJMEN:

​

1. osobní: 

 

Jedná se o základní tvary zájmen, označují 1., 2. a 3. mluvnickou osobu

​

(já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona + zvratné zájmeno se/si)

​

2. přivlastňovací: 

 

Vyjadřujeme vlastnictví 1., 2. nebo 3. osoby, něco někomu patří/ něco něčí je

​

(můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich a zvratné zájmeno svůj)

​

3. ukazovací: 

 

Ukazujeme jimi na určitou věc, zvíře nebo osobu.

​

(ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám)

​

4. tázací: 

​

Tážeme se jimi po osobě, zvířeti nebo věci/ ptáme se na osobu, zvíře nebo věc

​

(kdo, co, jaký, který, čí)

​

5. vztažná: 

​

Používáme především pro připojení vedlejší věty v souvětí.

​

kdo, co, jaký, který, čí, jenž

​

6. neurčitá: 

​

Blíže neurčujeme, o kom nebo o čem zrovna mluvíme, případně pouze naznačujeme.

 

někdo, něco, něčí, některý, nějaký; kdosi, cosi, čísi, kterýsi, jakýsi; někdo, leckdo, kdekdo, každý, všechen

​

7. záporná: 

 

Popírají existenci nějaké osoby, zvířete nebo věci (neexistuje, nic tu není, nikdo tu není).

​

nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný

​

​