Přímá řeč je ohraničena uvozovkami a vyjadřuje, co přesně někdo říkal, křičel, .... 

 

Uvozovací věta uvozuje přímou řeč, nějakým způsobem ji v textu uvádí. 

​

Přímá řeč a za ní uvozovací věta:

​

Jestliže následuje za přímou řečí uvozovací věta, nepíšeme na jejím konci nikdy tečku. Místo tečky píšeme čárku, vykřičník nebo otazník. Na začátku uvozovací věty píšeme malé písmeno.

​

( „Pardon", omluvil se slušně. )

​

Uvozovací věta a za ní přímá řeč:

​

Přímá řeč začíná vždy velkým písmenem. Uvozovací věta je od ní oddělena nejen uvozovkami, ale také dvojtečkou.

​

( Zeptala se: „To už je tolik hodin?“ )

​

Přímá řeč rozdělená uvozovací větou

​

Pokud je přímá řeč rozdělena na dvě části, druhá část už velkým písmenem nezačíná. Pro první část přímé řeči platí to, že nemůže končit tečkou. Vložená uvozovací věta začíná malým písmenem.

​

( „Filipe,“ řekl tatínek, „půjdeme na ryby.“ )