MYCZECH
ČESKÝ JAZYK 2. STUPNĚ


ODVOZOVÁNÍ PŘEDPON
Předpony oproti příponám nemění celý význam slova, pouze ho obměňují.
Díky tomu můžeme podle předpony odvodit, o jaké slovo se jedná a jaký je jeho význam.
Přidáním předpony před kořen slova můžeme získat tyto příklady:
LISTONOŠ - OSOBA, KTERÁ NOSÍ LISTY
LISTOPAD - ROČNÍ OBDOBÍ, KDY PADÁ LISTÍ
SAMOUK - OSOBA, UČÍCÍ SE SAMA
SOUHLÁSKOVÉ SKUPINY
Předpona a kořen
-nn- nebo -n-
zakončení příd. jmen na -ský, -cký/-ští, -čtí
ž + -ský - mužský
š + -ský -
č + ský -
z + -ský - francouzský
někdy nestačí připojit se může stát, že máme na konci slovního základu souhlásku a musíme ji správně změnit :
-h + -ský - Praha - pražský
-ch + -ský - černoch - černošský
tato zakončení vznikají odtržením přípony od kořene slova a nahrazení přípony na -ský, -cký/-ští, -čtí
Spojováním kořene slova s předponami a příponami vznikají souhláskové skupiny, které mají odlišnou výslovnost od toho, jak je napíšeme
Tato skupina je pravopisně nejlehčí. Stačí si zapamatovat, že předpony, které dáváme před slovo se nemění ( nad, pod, před, od, roz, bez )
nad/řízený, pod/daný, roz/řezat
Tato skupina vzniká při tvoření přídavných jmen z podstatných jmen. Končí-li základ na -n, objeví se v příd. jménu -nn
Pravidlo se zachovává i při psaní příslovců a jejich stupňování
vin/a - vin/ný
povin/ný - povin/ně
cen/ný - cen/nější - nejcen/nější